Noční procházka XIX.

29. srpna 2012 v 13:03 | Kapriolls |  Moje knížka ;)
Darelovy medové oči ulpívaly na spící dívce.Prohrábl si rukou černé vlasy a odvrátil se k oknu .Venku byla tma.A neuvěřitelné všudyprostupující ticho.Hvězdy a dokonce i roztříštěný měsíc zakryla oblaka noční páry.Musí se chovat jako vzorný muž...

Tia se chtěla na posteli obrátit, ale to by prozradilo, že nespí.Nemohla totiž usnout.Pořád myslela na to, co jí Darel řekl.Kde je ten člen Společenstva a kdo byl ten muž, kterého zajala? Byli úplně stejní.Navlas stejní.Museli se vyměnit den před tím, než došlo k přepadení.Ale jak se to tedy mohli dozvědět? Jedniná možnost, která se nabízela byla ta, že v jejich řadách se nachází špeh.Špeh, který zorganizoval celou tu nastrčenou hru, aby ochránili tajemství Sítě.
Jako členka Špíny měla přirozeně obrovskou touhu najít vchod do Sítě.Od mala jí tohle vtloukali do hlavy.
Až najde svého bratra, vrátí se do klanu Špinavců a toho špeha zabije.On jí ohrozil život.Ohrozil všechno.
Ten muž, Alek byl tedy Ochránce.Jak si je jen mohla splést?

Darel se znovu obrátil na ležící dívku, která měla vlasy rozprostřené na polštáři a tiše oddechovala.Hluboce se nadechl.Dnešek byl velmi náročný.Zvedl se a potichu přešel místnost až k věšáku, kde měl pověšený svůj zelenkavý plášť.Tiše ho sundal a zmizel ze dveří.
***

Tia otevřela oči.Chvíli trvalo, než si zvykla na náhlou tmu v místnosti.Prach se plazil po zemi a pokrýval ji tenkým šedým nánosem.Asi usnula.Probudilo ji až tiché bouchnutí dveří.Promnula si oči a obrátila se na posteli.Hmátla rukou a narazila na polštář.Na prázdný polštář, kde měla být položená Darelova hlava.Vturánu se vyšvihla do sedu a podívala se na prázdné lůžko.Prostěradlo i deka byly úhleděn ustlané, přesně tak, jako když sem přišli.l.I Darelův plášť byl pryč.Vstala z postele a přešla k oknu a vyhlédla na temnou ulici.Chladná noc byla až podivně tichá.Pouliční lampy poblikávaly.To město teď v noci vypadalo děsivě a pochmurně, pochmurněji než za dne.Nikde nikdo.Žádná rozsvícená světla v oknech, žádné veselé hlasy z hospůdek, žádná zvířata na ulicích, která dožírají zbytky.Ani žádní veselí a zpívající opilci an ulicích, kteří se objímají.Jen temná ulice.Povzdechla si.Pak spatřila postavu , která zmizela za rohem.Záblesk zeleného pláště.
Otočila se od okna a přeběhla místnost.Dřevěná prkna pod jejími kroky zavrzala.Popadla svůj černý šmolkový plášt a také zmizela ze dveří.Octla se na chodbě, kde se ve vzduchu snášely jemné částečky prachu.Nahmatala zábradlí a sešla pomalu dolů ze schodů.Pult, kde ráno seděla ta postarší padesátnice s podvazky, byl teď prázdný.Jen v boční chodbě, která ústila vedle pultíku, se ze dveří ozývalo chrápání.Potichu otevřela těžké dveře a octla se na ulici.Přímo naproti ní poblikávala plynová lampa.Rozhlédla se kolem sebe a běžela k rohu, kde spatřila Darelův plášť.
Octla se v změti maličkých uliček, které na sebe navazovaly.Křivé kamenné domky se nakláněly do ulice.Temná němá okna domů se na ni upírala a okenice se pohupovaly v náhlém poryvu větru.
Tia se rozhlédla.Kam to Darel mohl teď jít? Co když ji zradil?
Šla rovně.Její kroky se rozléhaly zmlklou ulicí.Připadala si tak sama v tom tichu.Jako by byla sama v celém městě.Vypadalo to tu v noci tak opuštěně.Nikde nikdo.V domech zhasnuto.Jako by jí všichni pozorovali a ze zákoutí sledovali.Ohlédla se za sebe s náhlým mrazem na zádech.Polkla.Spatřila jen svůj stín, který vrhal odraz plynové lampy na oprýskanou omýtku jednoho z domů.Přitáhla si plášt blíž k tělu a zrychlila krok.
Zatočila do další ulice a hledala ten zelenkavý plášť.Mraky zcela zakryly černou oblohu.V bočním rohu spatřila mrtvého vrabčáka.Zastavila se a chvíli na něj s láskou v očích hleděla.Pak se sklonila a pohlédla na maličké tělíčko.Špinavci ji vždy vychovávali k tomu, aby neměla slitování.To vše se ale rozplynulo při pohledu na to nejkrásnější stvoření.Vrabeček měl zlomené křídlo.Smutně pohladila to heboučké opeření.Měl zavřená očička.při tom pohybu sebou ale ptáček trhnul.Lásku ke zvířatům měla od bratra.Pousmála se, ráda, že ptáček není mrtvý.Vzala ho jemně do rukou.
,,Tio?"
Při těch slovech sebou leknutím trhla.Hlas se ozval tak těsně za ní, že jí srdce vyskočilo až do krku.Otočila se.
,,Dareli! Vylekal jsi mě."
Stál tam opřený o zeď s rukama skříženýma na prsou a pozoroval ji.Už tam musel být hodně dlouho.
,,Co tu děláš?"
Zněl vylekaně.,,Na totéž bych se měla zeptat já tebe." Tia si ho poměřila pohledem.,,Viděla jsem tě, jak jsi vyšel z hostince."
Darelovy zlaté oči zasvítily v záři pouliční lampy a kamenně se na ni zadívaly.,,Každé tajemství se prozradí vinou toho, kdo je svěřil."
Tia přivřela oči a znovu ho chtěla napomenout za jeho mluvení v hádankách, ale pak jen zamrkala.
Přistoupil k ní a zastavil se asi metr od ní a pohlédl jí hluboce do očí.,,Pamatuješ , co jsme si slíbili?Budeme si vzájemně pomáhat, ale svá tajemství necháme naším uším skrytá..."
Pak i Darel zamrkal a poodstoupil, jako by se náhle popálil.
Tia se zamračila.
,,Každá důvěra je nebezpečná, když neníi úplná. Je málo případů, kdy není třeba buď říci vše, anebo vše zatajit."
Darel se usmál.,,Vidím, že jsem tě naučil moudře promlouvat.Ale neboj se, časem , budeš- li hodna, dozvíš se o mně vše, co budeš chtít.Ta doba ale ještě nenastala.Naučil jsem se příliš od života neočekávat. V tom je tajemství každého opravdového pokoje," řekl s tím krásným úsměvem, který Tiu z neznámých důvodů nutil utopit se v jeho zlatých očích.
,,Pojď zpátky.Není to tu bezpečné."
Tia pohlédla na vrabčáčka.Znovu se sklonikla a vzala ho jemně do rukou.,,Musím mu pomoct,"řekla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama